close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Červenec 2009

Déšť

26. července 2009 v 21:07 | Aki Uchiha |  Povídky
Déšť
Déšť, rozprašující bolest, smutek a utrpení. Déšť mísící se s lidskou krví. Mladý červenovlasý muž se dívá na tu zkázu.
Jak jsem to mohl dopustit. To se nemělo stát. Proč musí vždycky pršet.
Jeho plášť byl promoklý a roztrhaný. Díval se na to všechno svýma očima. Rinenganem. Jeho společníci byli mrtví. Deidara, Hidan, Itachi, Kakuzu, Kisame, Sasori, Zetsu a dokonce i jeho milovaná Konan. Nemohl tomu uvěřit.
Proč se to muselo stát. Proč jsme se museli zaplést do téhle války. Nakonec jsme stejně vyhráli, ale za jakou cenu, za tu největší. Smrt.
Nagato se vydal hledat své mrtvé společníky. Procházel okolo spoustu mrtvých těl protivníků.
Ani jedenz nich nepřeži.Byli tak neviní, ale koledovali si o to.
Po dlouhém hledání, našel své společníky. Všichni byli od krve, promáčeni na kost, jejich kůže byla tak bledá, jejich život už dávno vyhasl.
Musím je odnést do jeskyně, nemůžu je tu jen tak nechat. Co bych to byl za šéfa. Musím je pohřbít.
Hrabal hroby vlastními rukama. Měl je zkrvavené a špinavé od hlíny. Položil je do hrobů, zahrabal a naposled se všemi rozloučil. Bylo to dlouhé loučení. Kolik toho společně zažili. Kladl si vinu na sebe.
Je to moje vina. Kdybych tuhle organizaci nikdy nezaložil, nikdy by se tohle nestalo.
Neudržel své emoce, rozbrečel se. Nikdy v životě tolik nebrečel jako teď, ani když mu zemřeli rodiče.
"Proč, proč se to muselo stát. To takhle dopadne každý zločinec. My jsme taky lidi."
Dlouho brečel, ale moc dobře věděl, že už bude muset jít.
Sbohem. Nikdy na vás nezapomenu. Navždy budeme zločinci. Navždy budeme zločinecká organizace. Akatsuki.
Opustil jeskyni se slzami v očích. Už nikdy se sem nevrátí. V tu chvíli si uvědomil, že přestalo pršet. To bylo poprvé, co přestalo v Deštné pršet. Na nebi se objevilo slunce připomínající červený mrak. Znak Akatsuki.

Tobi a koťátko

16. července 2009 v 20:46 | Aki Uchiha |  Povídky
Jednou se takhle prochází mužíček v oranžové masce lesem a uslyší v keři podivný zvuk. Lekne se až mu lízátko, které má v puse vylítne do vzduchu (spíš to lízátko měl přilepené na masce). Po chvíli se nakonec podívá, co ty divné zvuky vydává. Tobi nestačil uvěřit své vlastní masce. Bylo to malé strakaté koťátko se zelenými kukadly. "No to je ale krásné koťátko. Čí pak asi budeš", ptá se Tobi koťátka (no jo no Tobi má fakt ptačí mozeček). " Ani známku nemáš, no já tě tu nemůžu jen tak nechat, já si tě vezmu domů, co ty na to"? "Mňau". Tak se Tobi
vracel domů i se svým koťátkem,které za tu chvíli pojmenoval Mourek, ale to nevěděl, co ho čeká doma.
" Tobi ty hovado kde si vzal tu kočku víš přeci že Konan má na kočky alergii", křičí na Tobiho Pein. " No ono tam leželo, a mě ho bylo líto tak jsem si vzal Mourka sebou". " Tobi ta kočka i hned vypadne jinak si mě nepřej". "Ale šéfe", ale to už se řítil dolů Hidan ( a to doslova, protože už zase zakopl o svou kosu). " K**va, já se na to vy**ru, to už za tenhle tejden potř….".Hidanův zrak se upřel na podivnou věc která se choulila v Tobiho náruči. "K**va Tobi co to je". "To je kočka Hidan-san". " To vím taky, že to je sr**ka, nedělej chytrého, sr**ku poznám i na míle daleko". To už se do obýváku řítil zbytek organizace. " ÁÁÁÁ to je kočka, sežere mi všechny moje rybičky , Smíšku, Bublo, Perličko už vás běžím zachránit", začal naříkat Kisame a běžel do svého pokoje zachránit své rybky." Hepčík hepčík fuj kočka ať hned odtuď vypadne hepčík", začala kýchat Konan a běžela co nejrychleji nejdál od kočky. " Já jdu za Konan, vy rozmluvte Tobimu že ta kočka tady nesmí zůstat a to je rozkaz je vám to jasný". " Hai", řekli všichni sborově. "Tobi ta kočka ta tady nesmí zůstat", řekl fakt něco originálního Deidara . "Tobi my jsme zločinecká organizace, co by si o nás všichni pomysleli kdyby věděli že máme kočku",vysvětluje Tobimu Sasori. "A co Konan a Kisame to je chceš s tou kočkou utrápit", chopil se slova Itachi. " Ale já *fňuk,fňuk* mám Mourka rád , já ho nemůžu jen tak dát pryč *fňuk,fňuk*. " Co máte furt s tou sr**kou, vy jste se snad po***li nebo co". " Hidane ty debile my se tu bavíme o KOČCE A NE O SR**CE ty de**le, pořiď si naslouchátka",začal řvát na Hidana Kakuzu že to šlo slyšet až na Mars. "Já za to nemůžu, že si mi ty uši přišil obráceně, tak na mě laskavě nekřič Kakuzu, já nejsem de*il já jsem náhodou velmi inteligentní", ale to už se začali všichni smát na celé kolo kromě Tobiho který se stále rozhodoval nad osudem Mourka.
Večer se všichni sešli u večeře, kdy se mělo rozhodnout o osudu Mourka. " Tobi už si dal tu kočku pryč", zeptal se Pein Tobiho, i když věděl, že jí pryč nedal. "Ne a ani nedám, já ji mám rád *fňuk*", naříkal Tobíček . Dlouho a ž do noci se dohadovali s Tobim že Mourka prostě musí dát pryč a Tobi zase ne že tu zůstane, až je vyrušilo Hidanovo dlouhé chrápání. Chvíli bylo ticho, až do té doby dokud nepromluvil Zetsu. "Já mám hlad, co kdybychom si dali tu kočku ke svačině", řekla černá polovina Zetsua. "Ne to bysme Tobimu neudělali, Tobi je hodný kluk", odpověděla rázem bílá polovina. " Nééééééééééééééééé Mourek není k jídlu, je to můj mazlíček Zetsu-san . Po dlouhém dohadování mezi Tobim a černou polovinou Zetsua, co je k jídlu a co ne se z rohu stolu ozval blonďáček. "Co kdybychom to kotě dali do krabice. Dali bychom mu tam jídlo a odnesli bychom ho před bránu vesnice se vzkazem, ať je o něj postaráno, stejně jako tak nemáš na vybranou Tobi". Tobi se zarazil. Dloho se rozmýšlel, ale na konec povolil, stejně neměl navybranou. "Dobře", prohlásil. "Tak a je to vyřešeno a teď všichni na kutě. Ráno ty Tobi a Deidara půjdete tu kočku odnést před bránu, takže se na to pořádně vyspěte, je vám to jasný. "Ano šéfe", řekl tak trochu naštvaný Deidara. Všichni se odebrali do svých postelí a netrvalo dlouho a všichni usnuli.
Ráno se Tobi jako vždy vzbudil první. Zbalil si věci do batohu ve tvaru pomeranče a běžel zbudit svého sempaie. "Deidara sempai vstávejte, máme před sebou dlouhou cestu, musíme odnést Mourka do města". "Jěště chvíli, máme na to celý den", odpověděl Tobimu ještě rozespalí Deidara.
Za hodinu se oba dva sešli před sídlem, oba připraveni vyrazit na cestu.
Cesta byla dlouhá, vesnice byla daleko několik mil, jěště když se Tobi plazil jako šnek, jim to trvalo několik hodin, ale nakonec dorazili před bránu vesnice. Tobi odložil Mourka na cestu , přiložil ke krabici vzkaz a vydal se slzami v očích za svým sempaiem (přes tu masku to ani nešlo poznat jestli brečí).
O pár hodin později po cestě jede sedlák, když v tom narazí na krabici. Otevře ji a v něm najde malé roztomilé koťátko se vzkazem. Sedlák vzkaz otevře a začne číst. " Postarejte se o Mourka hezky". Sedlák vzkaz zavře a zastrčí ho do kapsy vezme koťátko a jede ho ukázat své ženě.
Tobi se smířil s tím, že nemůže mít žadnýho domácího mazlíčka, a Mourek. Ten si žije spokojeně u sedláka a už má dokonce pět mourovatých koťat.
THE END
Já vím nic moc, moje první povídka, tak berte na to ohled