2. díl mé "praštěné" FF
Vodopád....
"Tak to je gól.. To se vážně může stát jenom mě!"zanaříkala si Likao v duchu.
Snažila se zachytit o kameny a větve, ale kameny byly kluzké a větve moc vysoko.
"Tak tohle je konec." pomyslela si, když kus před sebou viděla konec řeky.
"Sakra, tohle nevypadá dobře..." řekl si pro sebe Deidara, když viděl, jak se bezvýsledně snaží vyškrábat z vody.
Byla už jen 5 metrů od vodopádu...4 metry...3 metry...2 metry...1 metr.... a omdlela.
Vtom ji někdo chytil za ruku a vytáhl z vody, že z ní doslova vyskočila a přistála na svém zachránci.
"Deidaro, ty jseš ale lemra..." řekl a položil Likao na zem.
"Ty máš co řikat, ty polorybo!" rozčílil se Dei.
"Já jsem jí právě zachránil před pádem z vodopádu, kdežto ty jsi sebou jenom nechal mrsknout o strom, nemysli si že jsem to neviděl" uculila se právě zmíněná poloryba, jménem Kisame.
"J-jestli to někomu řekneš..."
"Tak co? Ukoktáš mě k smrti?" začal se smát Kisame.
"Ne, ale postavim tvoje akvárium na kamna, schválně co na to tvoje rybičky..." řekl výhružným hlasem Dei.
"V tom případě jsi dneska ráno vymodeloval svojí poslední hliněnou potvoru." naštval se Kisame.
"Jsi mrtvá jikra!"
"Ale, ale, kohopak tu máme..." ozvalo se za nimi.
"Jdi do háje Hidane." řekl Dei i Kisame naráz.
"Tssss, já nemyslel vás..." uculil se samolibě.
"Tu holku nech laskavě bejt, jo?!" vyjel na něj Deidara.
"A když ne?" odpověděl Hidan s úsměvem, protože se mu ta hra začínala líbit.
"Myslim že ti to za chvíli řekne sama." vložil se do toho Kisame, protože se Likao začala probouzet.
Vsaďte se, že jak nás uvidí, začne vřískat" dodal s úsměvem.
"Dobře, sázím se s tebou o tvoje akvárium, že vřískat nebude." odvětil Deidara.
"Do háje, tak mě přece jenom chytili." pomyslela si a vstala.
"No ne, jakpak se jmenuješ?" slintnul úchylně Hidan, protože si ji právě představoval....no, radši to nebudu rozebírat...
"Nemyslím si, že by ti do toho něco bylo." odbyla ho Likao naštvaně.
"Ale, ale... nechceš přece aby jsme ti něco udělali, ne? Ty naše krásná, malá kunoichi" usmál se Deidara a pohladil jí po dlouhých vlasech.
Likao ho chytila za ruku a strhla ji ze sebe.
"Nejsem kunoichi."
"Tssss. Tak kdo teda jsi? A hlavně odkud jsi?" zeptal se zamračeně Kisame.
"Jmenuju se Likao."
"Kolik je ti let, holčičko?" zešeptal jí do ucha Hidan.
"Tak do toho ti tuplem nic neni!"
Likao zavřela oči. Srdce jí bilo jako splašené. Z toho jak byl blízko, se jí udělalo zle.
"Co ode mě chcete?" zeptala se, když znovu otevřela oči.
"No, Kisame řikal, že jsi docela kočka." zasmál se nechutně Deidara.
"Tsssss.Jak tak koukám, chlapi jsou všude stejní..." usadila ho Likao.
"Hmmm, nejdřív jí musíme dostat k Peinovi, ten rozhodně co dál." řekl Kisame.
"Sakra! Jestli jim nezdrhnu, při nejlepším se k nim budu muset přidat.Přinejhorším bude po mě..." panikařila v duchu.
Udělala krok stranou a v tom okamžiku měla Deidaru za krkem.
"Nic nezkoušej!" napomenul ji a Likao jen vzteky sykla.
"Božééééééé!" zaúpěla v duchu.
"Takže vyrážíme!" řekl Kisame a vyskočil na strom .
"Hele, nepočítáš doufám s tím, že budu skákat po stromech, že ně?" zeptala se přiškrceně a představila si sama sebe, jak skáče ze stromu na strom, jako nějaká veverka.
Když Kisame viděl jak se tváří, musel se přemáhat, aby se nerozesmál.
"Deidaro? Můžeš?" zeptal se.
"Samozřejmě." odvětil Deidara, hodil na zem malého, hliněného ptáčka a začal dělat pečetě.
"Sakra! To NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!!!! Já mam hrůzu z výšek!" nadávala v duchu.
Když Deidara skončil, stál před nimi velký, hliněný pták. Kisame ji popadl kolem pasu a vyhodil nahoru.
"Deidaro!" zašeptal, aby je Likao neslyšela.
"Tý holce je nanejvýš 15, tak si dej pokoj, jasný?!"
"Ale můžeš jí trošku vyděsit, co ty na to? Třeba se ještě nějak projeví." usmál se Kisame.
"Kakashi-senseii!"zakřičela Sakura a začala hledat ostatní z týmu 7.
Bojovala s Hidanem, Sasuke a Naruto s Itachim a Kakashi s Kisamem.Nedávala Likao proti Deidarovi moc šancí, protože měla horečku a sotva stála na nohou. Kakasiho našla svázaného spolu s Narutem a Sasukem u jednoho stromu.
"Oni je jen svázali? Takže to byla Likao, koho chtěli..." pomyslela si a rychle rozvázala svůj tým.
"S-sakuro, kde je Likao?" zeptal se Naruto,když si z pusy vyndal roubík.
Sakuře se zaleskly oči.
"Naruto, já nevím. Utekla do lesa a už jsem ji neviděla." sklonila hlavu.
"Oni šli po ní. Chtěli jen ji a nepochybuji, že ji dostali." řekl trpce Kakashi.
"Sbalte si věci, vyrážíme zpět do vesnice. Musíme informovat Tsunade."
Likao s Deidarou už měli odlétat. Kisame s Hidanem už byli pryč.
"Tak jdeme na to!" uculil se a vzlétli. Vzal si Kisamova slova k srdci a hodlal ji pořádně vyděsit.
Jak byli ve vzduchu, zatmělo se jí před očima.
"N-nemůžeme letět trošku níž?" řekla přiškrceným hlasem, Deidara se stále jen culil.
Letěli asi půl hodiny a vtom začali prudce klesat.
"Co blbneš?!" vykřikla šokovaná Likao, ale on nic neříkal.
Pod nimi bylo obrovské jezero.
"Vždyť se rozmlátíme o hladinu!" vyděsila se.
"To neudělá, takovej mag*r snad neni..."
"Je to mag*r! On se snad vážně chce rozflákat!" panikařila Likao v duchu, když byli asi 10 metrů nad vodou.... Zbývalo 5 metrů do pádu,4,3...zavřela oči....2 metry..najednou cítila, jak v ní proudí nějaká energie... prudce je otevřela a soustředila se na jedinou věc..ať přestanou padat!...
V tu chvíli se zvedl silný vítr a zabránil jim v pádu.
Lehce přistáli těsně vedle jezera
"Jak jsi tu udělala?" zeptal se vykuleně Deidara.
"Ty si myslíš že se necham zabít?!" rozkřikla se nepříčetně Likao, znenadání se z jezera zvedla vlna vody a mrsknula s Deidarou doprostřed jezera.
"Paráda.."vydechla potichu.
"Ale jak jsem to sakra udělala?"
Vtom uviděla, jak už se k Deidara nasupeně řítí a tváří se jako bůh pomsty. (nó jó, zmáčel si "účes")
"Ajajaj..." seskočila z hromady jílu,co zbyla z ptáka a zdrhala jako namydlenej blesk.
"Já tě zabiju!" zařval za ní Deidara.
"Sakryš..." pomyslela si, když viděla jak už si Deidara modeluje svoje zvířátka.
"On mě chce vážně...?"
Letělo na ni 5 hliněných, ptačích potvor.
"Zoufalá situace si žádá zoufalé činy..." pomyslela si, skočila do vody a snažila se dostat co nejdál od hladiny, kam potom dopadly Deidarovy výtvory.
Celé jezero se rozbouřilo od výbuchu. Vtom někdo zakřičel.
U jezera se objevil Kisame.
"Ty deb*le! Já jsem řikal vyděsit, ne zabít!" a rozběh se k místu, kde se potopila vražedkyně Deidarova účesu..
Najednou se zastavil.Likao kousek od něj vyplavala na hladinu a vyplivla vodu, co se jí dostala do pusy.
Nenávistně se podívala na Deidaru.
Před ní se objevila obrovská vlna a začala přepadávat přes Deidaru.
"Jestli to na něj spadne, tak to nepřežije." pomyslel si Kisame a hnal se pro Deidaru.
"Fajn, já jsem tu přebytečná, tak se mějte.." zamumlala Likao, doplavala ke břehu a ztratila se mezi stromy nedalekého lesa.
"Pěkně ho dostala" dusil se smíchy Pein, který je pozoroval se zbytkem Akatsuki zpoza křoví.
"Itachi, přiveď ji. A ať je v pořádku!"
"Jak jinak.." řekla Itachi s úsměvem a zmizel.
Likao běžela lesem, stromy kolem ní se míhaly tak rychle, až jí z toho bylo špatně.
"Odkdy já umím tak rychle běhat?" pomyslela si, ale běžela dál.
Zastavila se u jedné lesní studánky.
"Co já tady vlastně dělám? Proč tu jsem? A jak se dostanu zpátky?" přemýtala si, když pila studenou vodu.
Osušila si ruce a pomalu šla po lesní cestičce.Věděla, že když se jí Akatsuki rozhoudnou chytit, nemá sebemenší šanci utéct. Vždyť ani není ninja!
Vtom keř za ní zašustil a něco ji spoutalo. To něco byl...
Vyvíjí se to zajímavě, Likao je pěkně drsná holka :-)